Inge Kosková
Narodila se 31. ledna 1940 v Brně.
Studovala pedagogický směr u prof. A. Berana, A. Kučery, F. Bělohlávka, S. Vymětalaa V. Navrátila na Univerzitě Palackého v Olomouci (1957 – 1961).
Po absolvování působila jako odborná asistentka u A. Berana na katedře výtvarné výchovy Filosofické fakulty UP v Olomouci (1964 – 1965), učila na ZŠ ve Šternberku (1964 – 1965), byla profesorkou na Střední pedagogické škole v Přerově (1965 – 1975) a grafičkou v Moravských tiskařských závodech v Olomouci (1975 – 1987), vyučovala na VO ZUŠ v Olomouci (1987 – 2000) a Pedagogické fakultě UP v Olomouci (2000 – 2004). Od 1991 je členkou Spolku olomouckých výtvarných umělců a teoretiků.
V době postmoderny došlo souběžně se změnami myšlení k velkému rozptýlení v uměleckých kruzích ve volbě vyjadřovacích prostředků. Prostupnost informací nebyla v českém prostředí úplně plynulá a řada umělců ztratila pevnou půdu pod nohama z narušení mediální kontinuity. Inge Kosková se touto situací nenechala vyvést z míry a naopak pragmaticky zvolila pro svůj jazyk jeden stěžejní prostředek – kresbu. Od osmdesátých let se pro ni toto nenákladné a přímé médium stalo prostředkem pro záznam vlastní mysli.
Koncentrace na jeden způsob vyjádření se odrazila i v podobě záznamu. Kresby tuší na papíře jsou výsledkem i procesem jejího životního díla mají introspektivní charakter. Odráží se v nich také západní zkušenost s východním duchovním učením. Inge Kosková patří mezi umělce, kteří pokračují v linii započaté Johnem Cagem ve smyslu zahrnutí prázdna do vnímaného celku díla. Má ráda bílou plochu papíru, kterou sama označuje jako bílé ticho.
Málokdy kresbou pokryje větší část papíru. Prvotní nabízené paralely mezi českými umělci věnujícími se kresebnému záznamu zvuku jsou Olga Karlíková a Milan Grygar. Sama interpretovala zvuk kresbou za poslechu skladeb Leoše Janáčka. Jiný proud kresebného záznamu u Koskové je asociativní převedení kresby na dech. Do rytmu zapsaná energie přivádí výraz k útržkovitosti.Ta se u Inge Koskové objevuje v textu i kresbě. Další polohou jsou mantrické linie, které jsou klidem příbuzné meditativní kresbě Jiřího Kornatovského. Soustředěnost tahů Inge Koskové připodobňoval Jiří Valoch v roce 1987 k pracím Miroslava Šnajdra. Z principiálních analogií je snaha o zachycení pravdy v autentickém soustředěném tahu nejbližší kaligrafii. V polovině devadesátých let v cyklu Tělové pocity, vpisovala bytí do pohybu čáry. Láskou k tichu e přimkla k neexponovaným umělcům skromně vyjevujícím vlastní výzkum bytí. Geograficky patří do okruhu olomouckých umělců jako Václav Stratil, Miroslav Šnajdr, Bronislava Šnajdrová, Jan Krtička, Petr Jochman nebo Ladislav Daněk.
V posledních letech vystavovala Inge Kosková například v Muzeu umění v Olomouci, Galerii Octopus v Rýmařově, Fait Gallery v Brně, Galerii Josefa Jambora v Tišnově, Galérii 19 v Bratislavě, Galeriivýtvarného umění v Hodoníně apod.
Obrazy jsou ze 60. a 70. let 20. století.
Jan Naš
(1948 – 2022)Jan Naš žil a tvořil v Hněvotíně u Olomouce. Vystudoval zahradnickou školu v Praze a později dálkově zdravotnickou školu – obor rehabilitace v Bratislavě. Oba tyto obory prostoupily jeho život. Měl mimořádné vnímání přírody i její znalosti.
Se dřevem si dobře rozuměl, důvěrně ho znal z původní zahradnické praxe. Byl to pro něj živý materiál, souzněl s ním. Vytvářel šperky, přívěsky, prstýnky, pásky a menší plastiky. Byl také jako první autorem hmatek – drobných plastik do ruky. První vznikla před padesáti lety pro nevidomého kamaráda. Od té doby jich vytvořil několik tisíc, které se dostaly do nejrůznějších částí světa, i za moře.
Dalším novým prvkem v jeho tvorbě byly jabloňové letorosty z průklestů. Pruty plné síly a energie, pomocí nichž mohl vyjádřit pohyb. Ty propojoval se svými většími plastikami a inspirovaly jej také ke tvorbě skládaných „mřížek“.
Oblíbeným námětem byli ANDĚLÉ. K tomu vždy dodával: Dobrých ANDĚLů není nikdy dost a zvláště dnešní doba je potřebuje.
Zúčastnil se mnoha samostatných i kolektivních výstav (Švýcarsko, Rakousko, Bratislava, Praha, Olomouc, Sovinec).
Vytvářet monumentální plastiky měl příležitost na sochařských sympoziích (Olomouc /1994, Prostějov /2004, Brno /2008, Vrchlabí /2008, Ostrava /2009, Rejchartice 2015,2016,2017/.
Jeho šestimetrová plastika se například vyjímá v Krkonošském národním parku.
Po ukončení studia rehabilitace pracoval jako rehabilitační pracovník a výtvarný terapeut v Psychiatrické léčebně ve Šternberku a v Protidrogovém centru v Olomouci. Spolu s pacienty a později i klienty vytvářel dětská dřevěná hřiště. Sám také zrealizoval několik dětských hřišť převážně pro Olomouc a jeho odpočívadla jsou v Praze a v Holandsku. Je zastoupen v soukromých sbírkách v ČR, Slovensku, Rakousku, Německu, Švýcarsku, USA, Holandsku a Francii.
Je obdivuhodné, jaké množství plastik vytvořil, přestože byl plně vytížen profesí a obětavou pomocí lidem.
Q studio s.r.o. 
Leave a Reply